Muzejní mozaika
Vážení spoluobčané!
• Městské muzeum Velvary pro vás chystá v roce 2026 výstavu s pracovním názvem
MUZEJNÍ MOZAIKA; Velvarské domy, jejich význační obyvatelé,
a především řemesla v nich provozovaná.
• Materiál na ni sbíráme už teď. Některé informace máme k dispozici, další bychom rádi přidali, ověřili je i z jiných zdrojů, …
• Na muzejní nástěnce nebo na webových stránkách - velvary.cz/zivot-ve-meste/mestske-muzeum/muzejni-mozaika/ budeme tedy průběžně zveřejňovat stručné dějiny domů,
jejich příběhy, …
• Máte-li i nějaké historické fotografie (obrázky) Velvar, zvláště ty s vývěsními štíty, dejte nám možnost alespoň si je ofotit.
• Děkujeme vám předem za doplnění údajů, jejich upřesnění, zkrátka za vše.
• Telefony: 315 761 419 nebo 725 867 123
• E-mailové adresy: kurator.muzeum@velvary.cz nebo muzeum@velvary.cz
*
Muzejní mozaika
ČP. 9; ŠTOLZOVI.
Známý Štolzovský rod z pivovaru Miřejovice měl vazby i na Velvary. Tak třeba o Jaroslavu Štolzovi psal už v roce 1936 Václav Žalman ve velvarské Ročence České Spořitelny nebo Jan Stolz byl ve své době vlastníkem velvarského čp. 9 …
*
JAROSLAV ŠTOLZ.
Pivovar v Miřejovicích (dříve Miřovice) na bývalém panství rodiny Chotků náleží mezi staré pivovary. Podle archivních zpráv ze dne 6. ledna 1738 přijala vrchnost téhož dne za sládka pivovaru v Miřejovicích svého poddaného z Ouholic Jana Piskáčka. Stával-li pivovar dříve či teprve od jmenovaného roku, není známo.
Dále uvádějí se sládci Feister (1750), Vlček (1787), Holoubek (1789), Krátký (1793), Svoboda (1826), Reich (1827). Sládci Svoboda a Reich jsou uvedeni jako nájemci. V letech padesátých 19. století byl nájemcem pivovaru Hartman a po jeho smrti jeho vdova. Roku 1865 najal pivovar Ignác (Hynek) Štolz, pocházející z rodiny pivovarské, dosavadní nájemce pivovaru v Horních Beřkovicích, otec jeho Antonín Štolz byl vrchnostenským sládkem ve Skrejšově a dva bratři Hynkovi také se věnovali pivovarství; nájmem tím dostal se pivovar do rukou jmenované rodiny a je v nich podnes. Roční nájemné bylo na penězích 2750 zl., dále 200 sudů deputátního piva pro vrchnost, daň 3,15 zl. z každého sudu (1 sud – 224 l) a dvě míry ječmene.
Pivovar byl malý, zcela primitivní, bez sklepů, na horní kvašení; měl dřevěné štoky. Pan starý Hynek Št. přistěhoval se se čtrnáctiletým synkem, narozeným v Horních Beřkovicích dne 12. června 1851, který na křtu dostal jméno Jaroslav, tehdy neobvyklé, svědčící o uvědomění národním p. starého Hynka Št.. Rodina Štolzů byla vždy vlastenecká, proslulá v Podřipsku; v rodině vždy se udržovala tradice o příbuzenských svazcích s naším velkým Bedřichem Smetanou (matka byla rozená Smetanová), příbuzným byl i prof. techniky Josef Schulz, stavitel Národního divadla a národního musea.
Malý Jaroslav chodil do obecné školy v Kostomlatech, později do nově vystavěné školy v Černoučku, odkud přešel na staroměstskou reálku v Praze u sv. Jakuba. Čiperný chlapec chápal se práce vlastenecké, činně zúčastnil se převozu základního kamene pro Národní divadlo s Řípu do Prahy, uspořádal skvělé osvětlení při převozu kamene přes Vltavu i se slavnostní branou s nápisem „Vlasti nedáme ti zahynouti“ (r. 1868). * Rád vzpomínal na tyto chvíle čistého vlastenectví, jakož i na to, jak tělesně pomáhal na staveništi Národního divadla a tělocvičny pražského Sokola; po škole chvátal jako studentík na staveniště Sokola a Nár. divadla, kde skládal stavivo. Jako student docházel pilně do tělocvičného ústavu Malypetrova, kde cvičil pod Miroslavem Tyršem. Již tehdy bylo mu Sokolstvo velmi milé, účastnil se výletů sokolských na Říp; při jednom zastavili se sokolíci u rodiny Grossmannovy v Lužci n. Vlt. i s Tyršem. Tam byly pronášeny vlastenecké řeči, pro které měl nepříjemnosti se strany rakouských úřadů i mladý nadšenec Jaroslav.
Při své vlastenecké činnosti pilně si hleděl po boku otcově živnosti pivovarské, takže se stal vynikajícím odborníkem. Tak jsa připraven převzal r 1880 nájem pivovaru po otci a počal zastaralý pivovar zvelebovati; již r. 1882 vystavěl sklepy a železné štoky, r. 1886 přeměnil ruční pivovar na parostrojní, vystavěl půdu pro chmel (1887). Na jubilejní výstavě r. 1891 bylo miřejovické pivo čepováno a těšilo se velké oblibě. Pivovar se vůčihledně zveleboval a výroba piva utěšeně rostla; z původních 4000 věder (2240 hl), vařených v roce 1865 dostoupila r. 1898 na 14.500 hl přes to, že musil zápasiti s různými překážkami; tak při velké povodni dne 2. září 1890 zaplavila voda celý pivovar, takže slad musil býti vystěhován z humen – tehdy utrpěl p. starý značnou škodu (1200 zl.) a r 1893 opětně po zacpání řeky ledovými krami zaplavila voda pivovar, do něhož se jezdilo po loďkách – ledové kry hrozily pobořiti i obytná stavení. Přes to dobrým hospodářstvím mohl p. starý provésti svou zamilovanou myšlenku, tj. koupi pivovaru, což konečně se mu podařilo r. 1911 – kupní cena 65.000 zl. – Nutno podotknouti, že veškeré stroje, tj. vnitřní zařízení byly majetkem p. starého Štolze. Pivovar byl již poněkud zmodernizovaný; podnes má pivovar staročeský „valach“ na sušení ječmene jako zvláštnost, kterou nelze jinde spatřiti. Zajímavým je také, že původní vární kotel byl od kotláře Ringhofra z Prahy, zakladatele nynější velké firmy pražské.
Při své činnosti odborné zůstával p. starý stále ve styku s životem národním jako štědrý podporovatel kulturních podniků svého národa. Jmenovitě přilnul k myšlence sokolské; do posledních dnů svého života bedlivě sledoval sokolský život, jsa nejstarší člen sokolské župy Podřipské, sokolských jednot ve Velvarech a Veltrusích. Jako člen vlastenecké rodiny Štolzů, známé po celém Podřipsku, požíval důvěry občanstva a býval volen za volitele poslance za venkovské obce Slánska, a tím dostal se do styků s poslancem H. Jandou, za jehož pomoci, a hlavně úsilím starosty veltruského Frant. Šmelhause podařilo se uskutečniti stavbu mostu veltruského. Je zajímavé, jak p. starý dopravoval pivo při velké povodni do hostinců na pravém břehu vltavském. Sudy byly po loďce dopravovány na druhou stranu, odkud je rozvážel pivovarský povoz, poslaný přes Prahu. Takové byly tehdy obtíže, když nebylo mostů v našem kraji. A ještě něco: Povozníci, kteří tehdy rozváželi pivo při velkém odbytu, dostávali místo peněz pivo, a to stále ještě v mázích, tak do Chlumína platil p. starý 15 až 20 mázů.
Pan starý byl vždy příznivcem Ústřední Matice Školské, o čemž svědčí mnoho diplomů matičních v jeho pozůstalosti, přispěl nemalou měrou na stavbu Národního divadla. Ve světové válce podporoval tajně Mafii prostřednictvím svého bratrance Ing. Karla Štolze, statkáře ve Spomyšli, zemského poslance a člena ředitelství zemské banky.
I chudá školní mládež veltruská našla v něm štědrého dárce; opatřovalť na svůj náklad obuv chudé školní mládeži obou veltruských škol, v čemž pokračuje i jeho nástupce p. Jan Štolz.
Pan starý byl ve styku s mnoha vynikajícími muži našeho veřejného života jako s Tyršem. Mikoláš Aleš přicházel na návštěvu ze Všestud od Šimáků; stýkal se i s malířem Věšínem, který namaloval vinětku na láhve piva „kozel“ – bohužel originál se ztratil; pouze několik vinět chová p. starý Jan Štolz jako památku.
Stýkal se s Vrchlickým, s B. Šimákem ze Všestud s malířem Pokorným, Ant. Dvořákem a s prvním finančním ministrem naší republiky Drem Rašínem.
Pan starý nečinil rozdílu mezi obdarovanými, vždy byl veden ušlechtilou snahou prospěti tam, kde bylo nutno.
Když byl opravován kostel ve Veltrusích, přispěl 3.000 Kč (na zvony a okna).
I v poslední vůli pamatoval na národní účely, odkázav Ústřední Matici Školské 10.000 Kč, Sokolu ve Veltrusích 1.000 Kč a tolikéž dal hasičům ve Veltrusích. Tím ovšem nebyla jeho dobročinnost vyčerpána, dával, aniž o tom veřejnost věděla.
Zemřel dne 4. prosince 1935 ve věku 85 let, dočkav se samostatnosti svého národu, pro niž pracoval.
O jeho oblibě svědčil ohromný průvod pohřební, jakož oba řečníci nad jeho rakví, farář Klouček a starosta velvarského Sokola odb. uč. Čermák, kteří souhlasně vylíčili jeho krásný život.
Pohřben je ve Veltrusích ve vlastní hrobce.
Čest jeho památce!
Zdroj: ÚČETNÍ ZPRÁVA MĚSTSKÉ SPOŘITELNY VE VELVARECH 1936.
Autor: ŘEDITEL VÁCLAV ŽALMAN.
*
I Velvarští přispěli do bohatého programu slavností spojených se zahájením stavby Národního divadla v Praze. Když byl 10. května 1868 vezen v průvodu kámen z hory Říp, čekali členové velvarského Hlaholu ve Veltrusech a zpívali tam vlastenecké písně i národní hymnu Kde domov můj.
Zdroj: Velvary kapitoly z dějin královského města, Velvary v 19. století O. Špecinger, J. Pömerl.
*
ŠTOLZOVI (Stolzovi; Štolcovi) A JEJICH PIVOVAR V MIŘEJOVICÍCH
19. století –> veltruský pivovar přemístěn do Miřejovic. Patřil rodu Chotků.
1865 -> si tento miřejovický pivovar pronajal sládek Hynek (Ignác) Štolz. Podnik to byl tehdy velmi malý, jen jednoduše vybavený, a tudíž nepříliš výkonný. Výstav pivovaru -> 2.240 hl piva ročně.
1873 -> pod novým štolzovským vedením vystavoval pivovar už 5.000 hl piva ročně.
1880 -> pronájem pivovaru po svém otci přebírá jeho syn Jaroslav Štolz (JarŠ. nar. 1851 /12.6./), který se postupně pustil do modernizace firmy, což přispělo nejen k lepší kvalitě, ale i k větší kvantitě miřejovického piva.
1890 a 1893 -> způsobily pivovaru ztráty záplavy při povodních; V 93. roce ho ohrožovaly i ledové kry.
1891 -> se pivo JarŠ. čepovalo na zemské jubilejní výstavě v Praze, kde ho c. k. ministerstvo orby vyznamenalo zlatou medailí Františka Josefa II.
1898 -> dosáhla roční produkce piva v Miřejovicích dokonce 14.500 hl.
1911 -> JarŠ pivovar od Chotků koupil.
1915 -> do funkce nového sládka pivovaru uvedl JarŠ. Jana Štolze, svého synovce. (1882 /3.6./ -> se Jan Štolz narodil.)
JarŠ. se postaral nejen o řádné vyučení svého nástupce, navíc ho poslal i do světa na sedmiletou zkušenou. Svého synovce ale ovlivňoval i v jeho soukromém životě. Totiž Jan se za života strýce nesměl oženit se svou vyvolenou Josefkou, ačkoliv to byla milá a chytrá dívka, a to proto, že prý byla „jen“ pivovarskou služebnou a kuchařkou.
A jaké, že tedy to štolzovské pivo bylo? Traduje se, že bylo prý hutné, chlebnaté a že „šlo nosem“, zkrátka malvaz. Zásobovalo se jím celé širé okolí. Zejména veltruský hotel „U Libuše“, kde se čepoval konkrétně „Dvojitý kozel“. Hned vedle v Hleďsebi dodával pivovar svůj oceňovaný nápoj do další významné hospody nazvané „U Štolzů“, kterou léta provozoval Antonín Štolz, což byl bratranec Jana Štolze. A jestlipak byl ten vychvalovaný mok k dostání i ve Velvarech? Určitě! Třeba hned v Chržínské ulici v hostinci „U nádraží“, lidově zvaném „Šutrák“. Písemně je doložena ještě i další vazba Štolzovského rodu k Velvarům a to, že Jan Štolz býval majitelem reprezentativního velvarského hotelu U města Paříže na náměstí Krále Vladislava, který v letech 1938/40 rekonstruoval. Zvelebil jeho průčelí a zrealizoval i pár přístaveb tohoto domu čp. 9.
1935 /4. 12./ -> zemřel Jaroslav Štolz. Lidé na něj vzpomínali v dobrém. I když „pan starý“, jak se mu přezdívalo, často bručel a hartusil, tak měl dobré srdce, sociální cítění, spravedlivou náturu, …
Nicméně Janova svatba se tedy konala až 4. dubna 1936, kdy bylo Josefce už jedenačtyřicet let. Josefa Štolzová rozená Pávková žila v letech (1895-1982). Zůstala bezdětná.
1942 -> vystaveno poslední štolzovské pivo, a to celkově 2500 hl.
1949 -> pivovar definitivně uzavřen. Důvody? – Především nedostatek surovin, velká konkurence největšího rivala, bývalého Fischerova pivovaru v Kralupech nad Vltavou, …
1982 /6.4./ -> zemřel Jan Štolz, sládek v Miřejovicích.
Není bez zajímavosti, že v miřejovickém pivovaře byl zaměstnán jako kočí, cca v letech 1870-1900 i bratr slavného hudebního skladatele Antonína Dvořáka (1841-1904), Josef Dvořák (1848-1920). Zemřel v domě čp. 1 v Miřejovicích.
Zdroje: Pivovary Mělnicka L. Tomka a J. Michovského; Archiv Městského muzea Velvary. Sepsala (ja)
Muzejní mozaika
*
